Bukvice lékařská
Bukvice lékařská
Rod: betonica zahrnuje 9 druhů rozšířených od Evropy přes Malou Asii, severní Írán do Střední Asie (u nás pouze tento jeden druh).
Popis: víceletá drsně chlupatá bylina, vysoká 20 až
Stanoviště: teplomilné doubravy, křovinaté stráně, nehnojené střídavě vlhké louky, pastviny, roste na půdách zásaditých až slabě kyselých, hlubších, těžších, hlinitých, hlinitojílovitých nebo hlinitopísčitých.
Rozšíření: v ČR téměř na celém území roztroušeně a místy hojně, chybí ale v horských oblastech (max. asi
Léčitelství: bukvice je od starověku užívána jako léčivá rostlina, v současnosti je však (zřejmě neprávem) poněkud opomíjena.
Obsahuje třísloviny, silici, hořčiny, betain, cholin, prchavý olej, kyselinu tannovou, stachydrin a další látky.
Drogou je nať (Herba betonicae), která se sbírá nejlépe na začátku rozkvětu, možno ji ale sbírat až do podzimu.
Dle J.A.Zentricha lze drogu použít při chorobách trávicího ústrojí se zanícenou a překrvenou sliznicí (krvavé průjmy), při dyspeptickém syndromu vyvolaném špatnou kvalitou žaludečních šťáv, při zánětech v oblastech urogenitálního traktu nebo jako antiastmatikum. Droga dále mírně snižuje krevní tlak a její účinky bývají blahodárné i při nervové vyčerpanosti (takže ji lze použít při neuróze, rozrušení, nespavosti, lehké depresi či lehké epilepsii), při zevním použití ji lze využít při léčení bércových vředů. Některými autory je uváděno i působení protinádorové a protirevmatické.